Termín: 25-30.10.

Tým: Tomáš Dino Holer, Jan Machek, Karel Brychta, Antonín Fiala

Už delší dobu jsem přemýšlel nad tím, že bych si rád doplnil kolekci fotografií evropských druhů jeskynních mločíků. V roce 2023 jsme v Sardinii našli všech 5 ostrovních druhů a ještě předtím, v roce 2019 jsem mločíky rodu Speleomantes pozoroval v Německu. Tam se však jednalo o introdukovanou populaci a navíc ještě zbývaly další dva druhy v Italské Ligurii a Toskánsku. Nejlepší dobou pro pozorování mločíků je bezesporu podzim a tak jsme místo klasických jarních prázdnin pro termín expedice nakonec zvolili ty podzimní.

Koncem října je v Itálii sice ještě celkem teplo, ale také dost často prší. Pro jistotu jsme si tedy tentokrát zabalili vice oblečení a dokonce i náhradní boty. Letenky do Janova nám přišly zbytečně drahé a tak jsme zvolili raději let do Milána a odtamtud pokračovali na jih vypůjčeným autem. Na letiště Milano Malpensa, Terminál 2, jsme dorazili chvíli před půlnocí a dozvěděli jsme se, že půjčovny jsou na Terminálu 1 a zavírají o půlnoci. Museli jsme tedy jet shuttle autobusem na druhý terminál a doufali, že nám nezavřou před nosem i když máme rezervaci. V autopůjčovně Maggiore už nás ale naštěstí čekali a měli pro nás připravené klíčky k vozu Volkswagen T-Roc. Vše šlo tedy hladce a mohli jsme se přesunout na Airhotel Malpensa, kde jsme strávili noc.

Ráno jsme se dobře najedli na snídani, která byla v ceně ubytování a vyrazili jsme směr Janov. První zastávkou byla lokalita mločíků západních. Hned jak jsme zaparkovali, začalo hustě pršet a tak jsme chvíli vyčkávali v autě. Když déšť trochu ustal, vydali jsme se hledat jeskyni. Pomocí GPS to nebyl příliš těžký úkol. Vchod se však nacházel na břehu trochu rozvodněné říčky a těžko jsme si hledali suchou cestu přes kameny na druhou stranu. Do toho se znovu spustil déšť a byli jsme rádi, že jsme počasí nepodcenili a vzali si sebou dostatek náhradního oblečení. Říčku nám pomohli překonat dlouhá bidla a zanedlouho jsme se ocitli v tunelu jeskyně.

Byla to tedy spíše štola, soudě podle jejích pravidelných tvarů a známek po opracování kamene. Hned za první zatáčkou na nás na stěně čekal první mločík západní (Speleomantes strinatii). Já jsem se hned pustil do natáčení a fotografování a kolegové zatím objevili tři samice s vajíčky a několik dalších jedinců. Kromě mločíků ještě Tonda našel skokana italského (Rana italica) a larvu mloka skvrnitého (Salamandra salamandra). Cestou zpět k autu jsme potkali několik dalších jeskynních mločíků na kamenech kolem cesty a také jednoho mločíka brýlového (Salamandrina perspicillata). Mokří, špinaví ale spokojení jsme se vrátili k autu a pokračovali v cestě na jihovýchod, k městu La Spezia.

Ubytovali jsme se v apartmánu Casa Vacanze Lillo, vlastněném Italsko – Moldavskou rodinou. Musel jsem trochu oprášit ruštinu a sem tam si i pomoct Google překladačem, ale nakonec jsme se na všem domluvili. Vysvětlili jsme tak paní domácí, že vážně netoužíme ve dvou sdílet nejen společné lože, ale navíc jen jednu přikrývku. Ta nám ale velmi ochotně postele rozdělila a ustlala každému zvlášť. Ubytování bylo prostorné a pohodlné a tak jsme se rozhodli v něm strávit ještě další 2 noci. První druh mločíka jsme si odškrtli hned první den a tak jsme se s klidem v srdci mohli večer vypravit už jen na večeři do pizzerie v blízkém městečku.

Ráno jsme v klidu posnídali a naplánovali denní program. Rozhodli jsme se začít od nejjižnější vybrané lokality, kde by měl žít mločík italský (Speleomantes italicus). Cesta se nám nečekaně prodloužila asi o půl hodiny, neboť jsme zjistili, že nájezd na dálnici je v tomto místě pouze pro vlastníky elektronické „dálniční známky“ a museli jsme tedy využít vzdálenější nájezd, kde je možné si vzít lísteček a na výjezdu zaplatit. Jeskyně se podle všeho nacházela nad historickým městečkem ve svahu vysokých kopců. Čekali nás tedy serpentiny a více než úzké Italské uličky. Nakonec se cesta obešla bez škrábanců na autě hlavně díky Honzovu řidičskému umění. Zaparkovali jsme na začátku turistické stezky a vydali se vzhůru. Italské turistické značky nejsou tak dobře a jasně umístěné jako ty naše a navíc na křižovatkách vedou více směry. Trochu jsme se tedy v uličkách zamotali ale nakonec jsme velmi zanedbanou a strmou stezkou vystoupali až k jeskyni, jen abychom zjistili že k ní vede krásná asfaltová silnice. No alespoň jsme vynaložili nějaké to úsilí. Kolem silnice na skalách lezli ještěrky zední (Podarcis muralis), patrně poddruhu nigriventris.

Jeskyně se nacházela hned vedle silnice. Vchod byl umístěn na dně cca 15m hluboké jámy se strmými stěnami. Nedávné deště tak z nejlépe schůdné strany vytvořili klouzačku z bláta a listí. První půlka sestupu byla celkem bez problému po uzonké cestičce. Pak však následovala silná vrstva listí, bahno a velmi strmý terén. Chvilku jsme uvažovali jestli riskovat cestu dolu nebo ne. Nakonec jsem se rozhodl že když už jsme tady, tak tam vlezu. Sundal jsem si ale na cestu batoh, který má s veškerou technikou asi 12 kg. Dlouhým bidlem jsem trochu odházel listí a vyzkoušel si kde je jen bahno a kde je pevná skála o kterou se dá zapřít. Skála po straně byla naštěstí pevná a množství spár a kapes umožňovalo se na ní zachytit a pomalu slézt dolů do úst jeskyně. Batoh s technikou mi pak Honza poslal dolů na „laně“ z plastového plotu, které někdo před námi uvázal za strom a spustil dolů. Místy už však byla plastová vlákna hodně potrhaná a sám bych se za něj raději nepověsil. Batoh však cestu zvládl bez úhony. U vchodu jeskyně ležela hromada harampádí co sem někdo nacházel. A tak na mě první mločík italský koukal z odhozené pneumatiky. Celkově jsem dole našel asi 8 jedinců, včetně třícentimetrových mláďat. Cesta nahoru už byla trochu jednodušší, věděl jsem kam šlápnout a za co se kde chytit. Cestou zpět k autu jsme ještě potkali několik ještěrek italských (Podarcis siculus).

Bylo teprve odpoledne a tak jsme se se zastávkou na občerstvení v supermarketu vydali zpět na sever k další jeskyni. Dorazili jsme až za tmy. Mločíci už zjevně čekali delegaci z České republiky a první mločík Ambrosiův (Speleomantes ambrosii) na nás čekal hned u silnice na kamenné zídce nedaleko našeho zaparkovaného auta. Mezitím co jsem ho fotil k nám přišel takový místní „Otík“. Rukama, nohama a napodobováním prasečího chrochtání, se nám snažil něco naznačit a vypadal vyděšeně když jsme mu ukazovali, že jdeme k jeskyni fotit mloky. Nikdy se nedozvíme co nám vlastně chtěl sdělit, ale později na telefonu vytočil svou maminku a ta nám po našem dotazu: „Grotta entrate possible?“ sdělila: „Si, si, nessun problema!“ A tak jsme „Otíka“ nechali jeho osudu a vydali se k jeskyni.

Jeskyně byla velmi prostorná a vedla kamsi neznámo do hlubin. Několik dalších mločíků jsme ale našli hned u vchodu. Času bylo dost a tak jsme se vydali ještě k další jeskyni, která byla nedaleko. Už cestou jsme potkali několik dalších mločíků přímo u cesty a také dvě ropuchy obecné (Bufo bufo). Před jeskyní se vznášel přízračný mlžný opar. Mločíci lezli opravdu všude, u vchodu jeskyně i hlouběji uvnitř. Zkusili jsme v okolí ještě hledat mloky skvrnité, ale ti z nějakého důvodu aktivní nebyli. Potkali jsme jen pár mladých skokanů italských (Rana italica). 

Druhý den ráno jsme vyrazili do hornaté oblasti na severo-východ od města Sarzana. Žije zde poslední z hlavních cílů naší expedice – poddruh mločíka Ambrosiova – Speleomantes ambrosii bianchii. Museli jsme vypůjčeným autem, které bohužel nemělo pohon na všechny čtyři kola, sjet po velmi strmé a vymleté cestě. V tu chvíli nám bylo jasné, že stejnou cestou se zpět nejspíš nevyškrábeme. Karel z okýnka spozoroval štíhlovku žlutozelenou (Hierophis viridiflavus). Bohužel ale byla moc rychlá a nestihli jsme ji vyfotografovat. Najít jeskyni také nebyl žádný med. Nacházela se v kopci nad cestou kam jsme museli doslova šplhat po kluzkém listí. Nakonec se nám povedlo najít malý vchod a hned u jeho ústí jednoho mladého jedince mločíka s bílými skvrnkami na bocích a zlatavým ocasem. Byla to asi nejhezčí jeskyně ve které jsme na této expedici byli, nicméně ani jedna se nemůže rovnat těm Sardinským. V jeskyni se nacházely krásné krasové útvary a za rohem pokračovala úzkým tunelem do místnosti plné krápníků, kam se nám ale velmi úzkým průlezem plazit nechtělo. Celkem jsme zde našli asi 6 mločíků. Měli jsme tedy splněno, ale oddechnout jsme si mohli až když jsme s autem našli alternativní cestu zpět, který byla sice delší, ale naštěstí ne tak strmá.

Zbyl nám den k dobru a tak jsme se ráno vydali k jeskyním kde jsme dříve našli mločíky Ambrosiovi. Předtím jsme k nim dorazili až za tmy a tak jsme si je nyní měli možnost prohlédnout za světla. V jedné z nich jsme našli 5 mláďat mločíků lezoucích vysoko na stropě jeskyně a také několik dospělců schovaných ve skalní kapse při vchodu jeskyně. Měl jsem chuť vydat se hlouběji do útrob jeskyně, ale sesunuté kamenné bloky všude kolem mě nakonec odradili. Jeskyně zřejmě není úplně stabilní a zrovna teď po velkých deštích by asi nebyl dobrý nápad lézt příliš hluboko.

Byl čas vyrazit zpět na sever a přiblížit se trochu k letišti. Cestou jsme se zastavili na jiné lokalitě mločíků západních (Speleomantes strinatii), kde se nám nepodařilo najít vchod do jeskyně. Vzhledem k tomu, že jinak byly souřadnice vždy přesné, pravděpodobně byl vchod do jeskyně zavalen. Nakonec se však jednoho mločíka podařilo Tondovi najít hned vedle našeho zaparkovaného auta v malé prohlubni ve skále.

K večeru jsme si ještě udělali zastávku u trochu vyhlášené historické obranné věže, kde by se měla nacházet jedna z mála pevninských populací gekonů evropských (Euleptes europaea). Pátrali jsme asi 2h ale foukal silný vítr. Našli jsme tak jen několik mladých gekonů tureckých (Hemidactylus turcicus) a početnější gekony zední (Tarentola mauritanica). Kromě gekonů jsme ještě viděli tři ropuchy obecné (Bufo bufo) a jednu rosničku západní (Hyla meridionalis).

Poslední noc jsme strávili v příšerném hotelu blízko letiště Milan – Malpensa. V pokoji byla místy plesnivá zeď a všichni jsme spali v jedné malé místnosti. Byla to však poslední noc a tak jsme si řekli že to nějak zvládneme a nebudeme si tím kazit konec zdařilé expedice.

Seznam druhů

Celkem 15 druhů:

Obojživelníci (9 druhy):

Žáby (3 druhy):

Hyla meridionalis

Rana italica

Bufo bufo

Ocasatí (6 taxonů):

Salamandra salamandra – larva

Speleomantes ambrosii ambrosii

Speleomantes ambrosii bianchii

Speleomantes strinatii

Speleomantes italicus

Salamandrina perspicillata

Plazi (6 druhů):

Ještěři (4 druhy):

Podarcis muralis cf. nigriventris

Podarcis siculus

Tarentola mauritanica

Hemidactylus turcicus

Hadi (2 druhy):

Natrix helvetica – mrtvá na silnici

Hierophis viridiflavus