Termín: 4-9.2.2022

Zúčastnění: Tomáš Dino Holer, Antonín Fiala, Jan Machek, Tomáš Sikora

V době koronaviru výrazně padly ceny některých letenek a tak jsme se s několika přáteli ze skupiny chovatelů ocasatých obojživelníků rozhodli pro výlet za účelem pozorování a fotografování Italských ocasáčů v jejich přirozeném prostředí. Cílem byly především dva druhy bizarních mloků rodu Salamandrina. Tento rod se vyskytuje na celém apeninském poloostrově. Větší severní část obývá druh Salamandrina perspicillata a menší jižní území, cca od Neapole na jih pak S. terdigitata.

Let do Neapoli s ekonomickou aerolinkou Ryanair byl celkem příjemný a trval necelé 2h. Z letiště jsme se zdarma mikrobusem přepravili k nedaleké autopůjčovně, kde na nás čekal rezervovaný Opel Grandland X. Jen co jsme vyjeli z parkoviště autopůjčovny, přesvědčili jsme se o svérázném způsobu řízení Italských řidičů. Ve zkratce, dvojitá plná čára není překážka, červená je jen barva, ta silnice je dost široká pro dvě auta v jednom pruhu a přednost má ten odvážnější. To vše se samozřejmě projevovalo na stavu karoserií automobilů, včetně toho našeho a je jen zásluha našeho skvělého řidiče Jana a částečně i štěstí, že jsme na auto žádný „zářez“ nepřidali. Cesta na ubytování v blízkosti města Salerno byla také dobrodružná. Nebyl tu sice takový provoz, ale uličky se stále zužovali. Nakonec jsme však po menších komplikacích a s pomocí majitele našli náš rezervovaný apartmán. Kromě nás zde bylo ubytováno jen asi 15 kočičích hostů a bylo mi jasné, že v těsné blízkosti apartmánu toho moc živého nenajdeme. Ubytování bylo celkem pohodlné, ačkoli zde chyběla slibovaná kuchyň. Vyložili jsme kufry a hned vyrazili autem na nedalekou lokalitu, abychom si ji stačili prohlédnout ještě za světla. Čistý potok na dně hluboce zařízlého údolí, je přesně tím pravým místem pro naše cílové druhy. První objev na sebe nenechal dlouho čekat. Byl jím endemický skokan italský (Rana italica). Od toho druhu jsme zde později našli kromě dospělců i vejce a pulce. Někteří dospělci byli ještě v amplexu. Vystoupali jsme údolím trochu výš a v malém přítoku jsme objevili první larvy mloka skvrnitého (Salamandra s. giglioli). Jak se postupně stmívalo, viděli jsme ve vodě stále více larev. Počasí nám příliš nepřálo, jelikož zde již několik dní nepršelo a zem tak byla poměrně suchá. I tak se nám ale k našemu překvapení podařilo nalézt tři dospělé jedince mloků. Poddruh giglioli se vyznačuje výrazným žlutým zbarvením. Kontrastní barva zaujímá výrazně větší plochu, než je obvyklé u nominátního poddruhu. Dalším typickým znakem je přítomnost červeného zbarvení na hrdle a někdy i kolem žlutých skvrn na celém povrchu těla.

Po salamandrinách jsme však pátrali marně. Rozhodli jsme se tedy vrátit k autu. Cestou kolem zurčícího potoka jsme se ještě zastavili u skalního výklenku a v tom jsem ji spatřil. Na skále asi 50 cm nad zemí, se rýsovala malinká černá silueta s bílým znakem „dámských kalhotek“ na hlavě. Když jsme se přiblížili, zjistili jsme, že kousek vedle ní je další a celkem jsme tak našli asi 8 ks mločků brejlových (Salamandrina terdigitata). Překvapila nás jejich velikost – pouhé 4cm v těle. Cíl expedice byl tedy částečně splněn již první den. První nález nás také naučil, jak a kde aktivní jedince mločků hledat, což se později ukázalo jako velmi přínosné.

Druhý den ráno jsme se vypravili na stejnou lokalitu, abychom měli také nějaké fotky na denním světle. Bylo jasno, svítilo slunce a teplé paprsky vylákaly z úkrytu ještěrky italské (Podarcis siculus) a jednoho gekona zedního (Tarentola mauritanica). I za dne nám přálo štěstí a mohli jsme v klidu nafotit několik obojživelníků. 

Odpoledne jsme se dle plánu vydali do hor. Pohoří Monti Picentini je vyhlášené výskytem mloků s velmi variabilním zbarvením, včetně téměř zcela žlutých jedinců. Jako první jsme – již zkušení z předchozího dne – objevili několik Salamandrin. Později se ukázalo i několik mloků, včetně velmi mladých jedinců. Zbarvením se výrazně lišili od mloků z oblasti Salerna, především méně výrazným a méně četným červeným zbarvením. Nechyběli zde ani skokani italští. 

Třetí den ráno jsme v okolí pátrali po plazech. Narazili jsme jen na již dříve pozorované ještěrky italské (Podarcis siculus) a také na poddruh ještěrky zední (Podarcis muralis breviceps). Odpoledne jsme se přesunuli na sever od Neapole do městečka Mondragone. Zde se měla nacházet jedna z nejjižnějších lokalit mločka brejlového (Salamandrina perspicillata). Po ubytování jsme vyrazili na lokalitu. Už se stmívalo a místní farmáři nás varovali ať nechodíme do hor, že tam je „lupo“. Pochopili jsme, že asi myslí vlka, dle jeho vědeckého názvu Canis lupus. Nedbali jsme varování a šli dál. První Salamandrinu jsme potkali na naprosto nečekaném místě – na suché cestě uprostřed travnaté plochy. Nakonec se však ukázalo, že v nedaleké škarpě je voda. Tam jsme však nespatřili žádný pohyb a tak jsme pokračovali dál do údolí potoka. Přímo na brodu na turistické cestě jsme málem šlápli na dalšího mločka. Tentokrát šlo o březí samici, která se možná chystala naklást ve vodě vejce. Salamandriny se množí na souši a do vody tak lezou jen samice, při kladení vajec. Nechali jsme tedy nastávající maminku v klidu a na blízké skále našli několik dalších jedinců, včetně dalších březích samic. Ve dvou jezírkách dále na kopci jsme očekávali výskyt alespoň jednoho druhu čolka. Několik minut jsme stáli u jezírka, poslouchali vytí v dáli a pozorovali hladinu. Žádný čolek se však k hladině pro nádech nepřiblížil. Viděli jsme jen několik skokanů rodu pelophylax a slyšeli vokalizující samce ropuchy obecné (Bufo bufo). Zaujala nás také obrovská žábronožka (Chirocephalus sp.). Cestou zpátky jsme na cestě k našemu překvapení našli několik bodců z dikobraza (Hystrix cristata). Tento zvláštní savec se v jižní Itálii vyskytuje údajně celkem běžně.

Další den jsme zkusili štěstí na čolky ještě trochu severněji. Nebezpečně vyhlížející serpentiny nás zavedli do nadmořské výšky okolo 850 m.n.m. Dle Google map jsme zde našli potenciálně vhodné vodní plochy. Byly to vlastně staré kamenné studny o průměru asi 5 m. Jak již jsme se blížili k bodu v GPS, potkali jsme cestou dokonce ceduli, která upozorňovala na výskyt tří druhů čolků. Jakmile jsme nahlédli přes okraj studny, naskytl se nám pohled na desítky různě velkých tělíček čolků. Lepší přehled jsme měli až po setmění, kdy se v relativně hluboké vodě daly rozeznat siluety velkých čolků dravých (Triturus carnifex) a menších, endemických čolků italských (Lissotriton italicus). Někteří jedinci obou druhů byli dokonce pedomorfní, plně vybarvení dospělí jedinci s vnějšími žábrami. Třetím druhem zde měl dle naučné cedule být čolek obecný (Lissotriton vulgaris), kterého jsme ale nepozorovali ani v jedné nádrži.

Výprava za ocasatými na jih Itálie předčila naše očekávání. Našli jsme v hojných počtech všechny druhy, které jsme chtěli vidět. Poslední den bylo jasno a slunečno a tak jsme se rozhodli věnovat ho plazům. Vybrali jsme lokalitu trochu více ve vnitrozemí, kde se měla nacházet zmije skvrnitá (Vipera aspis francisciredi). Viděli jsme nespočet ještěrek italských a několik ještěrek zedních poddruhu Nigriventris. Po zmiji ale ani památky. Jen jednou jsem zahlédl rychle mizející tělo hada v kamenné zídce. Co to bylo za druh už se ale nikdy nedozvím. 

Za náš tým,

Tomáš Dino Holer          

Seznam nalezených druhů:

Obojživelníci (Amphibia) – 8 druhů: 

Žáby (Anura) – 3 druhy: 

Pelophylax sp.

Rana italica

Bufo bufo

Ocasatí (Caudata) – 5 druhů: 

Lissotriton italicus

Triturus carnifex

Salamandra salamandra giglioli

Salamandrina terdigitata

Salamandrina perspicillata

Plazi (Reptilia) – 4 taxony:

Lacertidae

Podarcis muralis breviceps

Podarcis muralis nigriventris

Podarcis siculus siculus

Gekkonidae

Tarentola mauritanica