Portugalsko 2019

Termín: 31.1. – 4.2. 2019

Zúčastnění: Tomáš Dino Holer, Vojtěch Víta (Zoo Praha)

S Vojtou na nás šla klasická zimní deprese, kdy srdce herpetologovo touží po tom, aby už bylo jaro a lezla zvířata. Řekli jsme si tedy, že si to čekání zpříjemníme nějakým výletem na jih Evropy, kde jsou již příhodné podmínky k pozorování obojživelníků a možná i některých druhů plazů. Volba padla na Portugalsko, kde ani jeden z nás ještě nebyl, počasí vypadalo slibně a navíc tato část Evropy slibuje mnoho endemických druhů a poddruhů herpetofauny. K tomu se přidala i poměrně výhodná cena letenek. Na termínu jsme se shodli celkem jasně a měli jsme jen týden do odletu. Objednali jsme auto u půjčovny Goldcar (což byla osudová chyba, více později) a začali jsme tedy intenzivně pátrat po lokalitách, které by stálo za to navštívit. Cílem bylo nalézt 2-3 poddruhy mloka skvrnitého. Prvním a nejrozšířenějším poddruhem je Salamandra salamandra gallaica, obývající většinu území Portugalska. Na podstatně menším území na jihozápadě, se pak vyskytuje Salamandra salamandra crespoi. Některé publikace ještě zmiňují možný okrajový výskyt S.s. morenica podél jihovýchodní hranice se Španělskem. Pomocí nálezové databáze iNaturalist, odborných publikací a Google map jsme si vytipovali 4 lokality. Monchique, město na jihu Portugalska je typovou lokalitou S.s.crespoi a vzhledem k počasí byla tato lokalita zvolena pro první den. Druhou lokalitu jsme zvolili jen pomocí google map, kde se nám zdálo být vhodné prostředí pro výskyt S.s. morenica. Poté jsme naplánovali nejsevernější lokalitu v blízkosti města Lousã, kde jsme očekávali S.s.gallaica a doufali v nález mloka dvoupruhého – Chioglossa lusitanica. Jeden den jsme si nechávali zatím volný, kdybychom neuspěli na některé z lokalit.

31.1.2019

Vzhledem k brzkému rannímu odletu jsme se s Vojtou sešli už večer u mě doma, jelikož bydlím strategicky blízko letiště. Abychom ušetřili, sbalili jsme si věci do jednoho odbaveného zavazadla a příručáky měli nabité fototechnikou. Mimo oblečení do deště jsem samozřejmě přibalil i lovidlo na čolky se skládací násadou. Dorazili jsme na letiště, kde jsme si dopřáli kafe a snídani a trochu zapomněli na čas. Po projití kontrolou už nás vyvolávali k bráně. Naštěstí nám letadlo neuletělo a za chvíli už jsme byli ve vzduchu. Ekonomické letenky do Lisabonu samozřejmě nebyli přímé a zahrnovali mezipřistání v Bruselu. Cesta s Brussels Airlines byla celkem příjemná, ač jsme zadarmo nedostali ani vodu. Když jsme přistáli v Bruselu, z Vojty najednou vylezl cvrček. Chovatel se v něm nezapře. Do hlavního města Portugalska jsme doletěli na čas a po vyzvednutí zavazadla jsme zamířili k půjčovnám. Zde nás čekalo nemilé překvapení v podobě dříve nezmíněných poplatků. Půjčení auta nás nakonec vyšlo na několikrát větší částku, než bylo prezentováno při jeho rezervaci na Economycarrentals.com. Kromě všelijakých poplatků, zálohy na plnou nádrž a dálnice, jsme byli nuceni zaplatit ještě pojištění za 130 euro, jelikož jsme neměli na „astronomickou“ vratnou zálohu 1600 euro. Rozmrzelí (slušně řečeno), že jsme se nechali takto „oškubat“, jsme vyrazili v půjčeném posunovadle Kia Ceed, bohužel bílé barvy, směrem na jih do Monchique. Cesta degradovanou portugalskou krajinou s fragmenty přírody ubíhala dobře. Dálnice omezené rychlostí 120 km/h byly téměř prázdné. Sotva jsme sjeli z dálnice a blížili se k cíli, krajina začala vypadat slibněji. Když jsem si všiml pěkného jezírka u silnice, Vojta neváhal a zastavil auto u krajnice. Se zápalem jsme se vrhli prozkoumávat okolí jezírka. Během této velmi rychlé zastávky jsme našli několik mladých skokanů Perézových (Pelophylax perezi) a k mému potěšení i čolky Lissotriton maltzani. Tento druh čolka obývá jihozápadní část Portugalska. Jedná se o kryptický druh, který se dříve považoval pouze za formu čolka iberského (Lissotriton boscai), od kterého byl ale oddělen na základě morfologie a později to bylo potvrzeno i genetickou analýzou. Nyní je tedy považován za samostatný druh, často však přehlížen i v aktuální v literatuře.

Slunce mělo zapadat kolem půl šesté a už nám tedy nezbývalo mnoho času. Chtěli jsme však dorazit na vybranou lokalitu za světla a tak jsme znovu nasedli do auta a pokračovali v cestě. Netrvalo dlouho a už se před námi objevila kopcovitá krajina Serra de Monchique. K našemu zděšení byla částečně poničena rozsáhlým požárem a z velké části zarostlá nepůvodním eukalyptem. Sem tam se objevila příjemnější údolíčka obrostlá většinou korkovým dubem. Podle GPS jsme dojeli na vybranou lokalitu, která byla ale oplocená a pokračovali jsme tedy výše do hor. Když jsme dorazili na vrchol, rapidně se změnilo počasí ze slunečného dne na mlhu, studený déšť a vítr. To už se skoro setmělo a my se otočili a vydali se zpět po stejné cestě co jsme přijeli k jednomu z těch korkových údolíček, které jsme míjeli. Zde bylo počasí umírněnější. Přiznám se, že místo které Vojta vybral se mi na první pohled moc nezdálo, jelikož zde netekl žádný pramen. Nicméně věřil jsem Vojtovu vnitřnímu smyslu a hned po zaparkování vozidla jsme vyrazili prozkoumat okolí. Netrvalo to dlouho a v kopci jsem objevil vchod do nějaké staré šachty. Nejprve mě pozdravil netopýr co právě vylétal ven a když jsem posvítil čelovkou dovnitř, dívali se na mě dvě velké lesklé oči mločí samice. Vrátili jsme se tedy k autu převléknout a posbírat foto-techniku plni nadšení, že se nám relativně snadno podařilo splnit první cíl expedice, kterým byl mlok skvrnitý Monchiquejský (Salamandra salamandra crespoi). Během delší terénní obchůzky, jsme našli ještě asi 8 dalších mloků, včetně dvou juvenilů a pěkně jsme promokli. Deštivou a větrnou noc jsme přečkali v autě a ráno s foťáky opět vyrazili nafotit pár mloků. V šachtě na nás čekalo milé překvapení. Vydatný noční déšť totiž naplnil včera ještě suchý podzemní prostor vodou a samice do nově vzniklého jezírka porodila velké množství larev.

Po nafocení zvířat a okolí jsme opět vyrazili na cestu. Zastavili jsme se ve městě Monchique na snídani a nákup v místním obchodě Super Intermarché, který vřele doporučujeme. V každém z této sítě obchodů naleznete široký sortiment zboží (Vojta sehnal i pláštěnku) a navíc si dáte dobrou snídani, například čerstvé koláče a zákusky a výborné kafe.

Znovu jsme se zastavili u stejného jezírka jako včera. Okolí se nám líbilo a proto jsme se rozhodli ho trochu více prozkoumat, což se nám později vyplatilo. U rozbořeného stavení jsem pod kamenem našel mládě gekona zedního (Tarentola mauritanica) a Vojta kousek dál samce ropuchy středomořské (Bufo spinosus). Chvilku jsem fotil, zatímco Vojta hledal korkové dutinky. Už jsem chtěl odcházet, ale nedalo mi to a odklopil jsem jeden podezřelý kámen na rozpadlé zídce. Pod ním se skrýval had, kterého jsem v první chvíli považoval za užovku girondskou, ale pak jsme se s Vojtou přiklonili k názoru, že to bude spíše užovka kapucínská (Macroprotodon brevis). Nález dodal Vojtovi motivaci k intenzivnějšímu prohledání okolí rozpadlé stavby a za chvíli objevil dalšího hada, kterou už byla zmíněná užovka girondská (Coronella girondica). Tyto dva druhy hadů jsou si zbarvením i stavbou těla velmi podobné a navíc se jednalo o mláďata. Když jsme však porovnali zbarvení a tvar hlavy, bylo jasné, že se jedná o dva rozdílné druhy.

Focení nám znepříjemnily časté dešťové přeháňky a neustálá změna světelných podmínek. Navíc nás tlačil čas a potřebovali jsme už vyrazit na další lokalitu. Nasedli jsme tedy do auta a pokračovali na východ, kde jsme doufali v nález dalšího poddruhu mloka. Po celkem příjemné cestě jsme dorazili na místo vytipované pomocí Google map a vyrazili herpit do travnatého údolí.

Začalo klasické zvedání kamenů. Jedním z prvních objevů bylo mládě paještěrky alžírské (Psammodromus algirus) a velmi zvláštního endemického druhu plaza – kroužkovce (Blanus mariae), patřícího ke skupině zvané dvouplazi. Zatímco jsem fotil kroužkovce, Vojta objevil pod kamenem nádherného čolka portugalského (Triturus pygmaeus). Ve vedlejším údolí jsme pak v malém jezírku našli skupinku žebrovníků waltlových (Pleurodeles waltl). Několik jedinců jsme našli i pod kameny, což nás utvrzuje v přesvědčení, že tito čolci rozhodně nejsou čistě akvatičtí, jak si o nich mylně myslí někteří chovatelé a především pak akvaristé. Nedaleko jsme objevili i u nás vzácnou, na Iberském poloostrově však hojně rozšířenou, ropuchu krátkonohou (Epidalea calamita).

Po úspěšném herpingu jsme se rozhodi sjet kousek níže do údolí, kterým protékala malá říčka. Prostředí travnatého údolí nám totiž nepřišlo vhodné pro mloka. Dole v údolí jsme však neuspěli. Marně jsme se snažili lokalizovat vokalizující samce ropušky iberské (Alytes cisternasii), kteří ale byli dobře schovaní. Vydali jsme se do zarostlého údolí s touhou najít mloky. Dlouho a pomalu jsme postupovali hustě zarostlým terénem, několikrát podlézali drátěný plot až jsme se nakonec bez úspěchu a unavení vrátili k autu. Rozhodli jsme se vrátit se do travnatého údolí nad řekou a zkusit štěstí tam. Zaparkovali jsme na stejném místě a znovu sešli do údolí. Dalo nám velké úsilí prodrat se k potůčku hustě zarostlému křovinami, ale tam přišla velká naděje. Krom několika vypasených žebrovníků, byl potůček plný larev mloků skvrnitých. Rozhodli jsme se tedy pokračovat náročným terénem zarostlého údolí. Čekalo nás několik hodin prodírání se křovím vyzbrojeným trny a protkaným šlahouny otravného ostružiní. Už jsme to chtěli vzdát a vrátit se k autu (bez GPS bychom už dávno nevěděli, kterým směrem se vydat) a tak jsme vystoupali od potoka po zvířecí stezce, na které na nás čekala samice mloka skvrnitého a o kousek dál druhá. Zasloužená odměna po úmorném terénu. Navíc se dle morfologických znaků jednalo o mloky náležící k podruhu S. s. morenica, jehož výskyt byl v Portugalsku pouze předpokládán na části východní hranice se Španělskem.

Finální úspěch jsme po návratu do auta oslavili lahvinkou lokálního červeného vína a v rámci možností se v malém autě uložili ke spánku. Přes den byly teploty celkem pěkné, okolo 15°C, v noci a k ránu ale klesaly k nule.

Druhý den jsme vstávali poměrně brzo, jelikož nás čekal nejdelší přejezd autem na sever do hor v okolí města Lousã. Navíc tam nevede žádná přímá dálnice, krom toho jsme také chtěli něco ušetřit a tak jsme se vydali po okresních silničkách. Po snídani jsme tedy jen krátce prošli údolí s jedním novým nálezem – čolkem iberským (Lissotriton boscai). Sotva jsme vyjeli z celkem pěkného údolí malé říčky, začala se kolem projevovat ostře zemědělská krajina řádkovaných alejí olivovníku a rozsáhlých polí. Cestou jsme se samozřejmě stavili v Intermarché na kafe a buchtu. Část cesty jsme nakonec přeci jen museli jet po dálnici a tak jsme jen zoufale koukali na každou elektronickou tabuli ukazující kolik jsme právě nechali eur v mýtné bráně.

Lokalita, kterou jsme vybrali u města Lousã pomocí různých publikací, Google map a street view byla nejhezčím místem, co jsme v Portugalsku viděli. Jednalo se o starý les s kaskádovitým potokem. Sem tam se v lese objevovali pozůstatky různých studánek a šachet. Nyní už je tvořili jen kamenné zídky. Lokalitu jsem vybral za záměrem pozorovat zde vysněného mloka dvoupruhého. Překvapivě nám trvalo docela dlouho, a už jsme málem ztráceli naději, než jsme v potoce objevili první larvu mloka skvrnitého. To už se úplně setmělo a s čelovkami jsme vyrazili vzhůru strmým terénem údolí potoka. Terén byl tak náročný, že se nám podařilo vystoupat sotva sto metrů, kde jsme pak narazili na skalní soutěsku a několik metrů vysoký vodopád, který jsme se v noci v neznámém terénu neodvážili překonat. Rozhodli jsme se tedy intenzivněji prozkoumat dostupnou část údolí. Po několika minutách co jsme se navraceli dolů jsme už narazili na prvního mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), tentokrát poddruhu gallaica. O kousek dál Vojta našel dospělého samce čolka mramorovaného (Triturus marmoratus), kterého jsme v prostředí hustého lesa s chladným potokem rozhodně nečekali. Stále jsem intenzivně pátral po mloku dvoupruhém a během toho jsme objevili další druh žáby – skokana iberského (Rana iberica). Po delší době jsem zaslechl Vojtův křik: „Mám chioglossu!“. Spěchal jsem tedy k místu odkud volal. Mlok byl však příliš rychlý a nepodařilo se nám ho dostat z úkrytu. Zklamaní jsme se vrátili k autu a zkusili ještě jinou lokalitu, kde jsme ale také neuspěli.

Po návratu jsem se rozhodl, že tomu dám ještě druhou šanci a půjdu znovu hledat. Změnil jsem taktiku a nyní jsem intenzivně a pomalu kousek po kousku prohledával kamenné zídky se ztlumeným světlem čelovky. Pokaždé když se něco malého jako dvě špendlíkové hlavičky zalesklo ve světle baterky jsem zbystřil, ale většinou to byla jen rosa nebo pavouk. Nejprve jsem objevil mládě mloka skvrnitého (Salamandra salamandra gallaica) a jednoho skokana iberského (Rana iberica). Nakonec se na mě však usmálo štěstí, když jsem v jedné škvírce mezi kameny skutečně zpozoroval očka drobného mloka dvoupruhého (Chioglossa lusitanica). Tentokrát neměl kam utéct a my měli příležitost si ho vyfotografovat.

Po chladné noci a snídani v místním Intermarché jsme se vydali na poslední cestu směrem zpět k Lisabonu. Cestou jsme udělali několik krátkých zastávek a na stráni jednoho prosluněného údolí se nám podařilo nalézt dospělého samce šírohlavce ještěrčího (Malpolon monspessulanus). Tento had má zadní jedové zuby, jeho jed však není příliš významný. O kousek dál jsme pod kameny nalezli několik ropušek iberských (Alytes cisternasii).

Už bylo pozdní odpoledne a byli jsme nuceni pokračovat v cestě směrem na Lisabon. Zde jsme neměli žádnou vybranou lokalitu a naslepo jsme po chvilce pátrání v Google mapách zajeli do lesa, nedaleko Sintry. Zaparkovali jsme blízko betonové studánky, který byla plná mločích larev, stejně tak i louže všude kolem. Vzhledem ke studenému, suchému a větrnému počasí však dospělí mloci aktivní nebyli. Nakonec se nám podařilo nalézt jen dvě samice, schovávající se v zídce u studánky.

Druhý den ráno jsme dojeli k nejbližší myčce abychom z našeho bílého auta smyli ty čtyři dny herpetologie a vyluxovali naší pojízdnou ložnici a jídelnu v jednom. Následovala už jen cesta zpět na letiště. Návrat auta proběhl hladce a bez komplikací (i bez příplatků) a za chvíli už jsme seděli v letadle. Letadlo v Bruselu mělo asi hodinové zpoždění, čehož jsme využili k probírání fotek. Celkově se výlet zdařil a zimní Portugalsko můžeme jen doporučit!

Za Herpetology.cz,

Tomáš Dino Holer

Seznam nalezených druhů:

Obojživelníci – 12 druhů

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra crespoi)

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra gallaica)

Mlok skvrnitý (Salamandra salamandra morenica)

Mlok dvoupruhý (Chioglossa lusitanica)

Čolek (Lissotriton maltzani)

Čolek iberský (Lissotriton boscai)

Čolek portugalský (Triturus pygmaeus)

Čolek mramorovaný (Triturus marmoratus)

Žebrovník waltlův (Pleurodeles waltl)

Ropucha středomořská (Bufo spinosus)

Ropucha krátkonohá (Epidalea calamita)

Ropuška iberská (Alytes cisternasii)

Skokan perézův (Pelophylax perezi)

Skokan iberský (Rana iberica)

Plazi – 6 druhů

Kroužkovec (Blanus mariae)

Paještěrka alžírská (Psammodromus algirus)

Gekon zední (Tarentola mauritanica)

Užovka girondská (Coronella girondica)

Užovka kapucínská (Macroprotodon brevis)

Šírohlavec ještěrčí (Malpolon monspessulanus)

Celkem druhů: 18

Počet nocí: 4

Celkem najeto: 1200 Km

Galerie Portugalsko 2019:

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•