Termín: 14-19.7.2024

Tým: Tomáš Dino Holer, Petr Hataš, Tomáš Caska, Jan Doněk

V červenci 2024 jsme konečně vyrazili zase jednou v původním složení Herpetology.cz a navíc jsme přibrali ještě Honzu. Původním cílem byli hlavně mloci.

První noc jsme strávili v Rakousku kousek od italských hranic, abychom si trochu zkrátili dlouhý přejezd. V noci se nám podařilo nalézt několik mloků černých (Salamandra atra) a pod kamenem dva slepýše křehké (Anguis fragilis). Ráno jsme si pak nádherné údolí s vodopádem prošli za světla, obdivovali horskou květenu a našli ještě jednoho skokana hnědého (Rana temporaria).

Druhý den jsme se přesunuli do Itálie a rozhodli se znovu zdolat výstup na Pasubio a pokusit se nalézt zdejší mikro-endemický poddruh mloka černého – Salamandra atra pasubiensis. Počasí nám nepřálo – bylo slunečno, nebe bez mráčku. Nicméně vyrazili jsme nahoru a vzali si sebou zásoby jídla a vody a věci na přespání. Výstup v náročném terénu trval necelé dvě hodiny. Opět jsme na trase potkávali kamzíky horské (Rupicapra rupicapra), tentokrát byli celkem nebojácní a viděli jsme je zblízka. Z lokality mloků jsou nádherné výhledy do okolí. Vybrali jsme si v podstatě jediné možné místo k přespání, kde byla rovná plocha a po setmění jsme vyrazili do okolí. Po mlocích jsme neúspěšně pátrali přes 3h. Pokud nezaprší, mloci zkrátka nevylezou. Příště tedy musíme počkat na vhodné počasí.

Další den ráno jsme slezli dolů a pokračovali v cestě. Cílem bylo městečko Cuneo, v jehož okolí jsme chtěli pátrat po jeskyních mločících (Speleomantes strinatii). Po dlouhém přejezdu jsme přespali u řeky a v noci obdivovali početná hejna světlušek. Ze tří jeskyní jsme našli vchod u dvou, jedna byla pravděpodobně zavalená. V jeskyních byla spousta bezobratlých, včetně „chlupatých“ šneků či velkých jeskynních cvrčků. Po mločících jsme ale pátrali marně, přestože se zdálo, že v jeskyni se podmínky nemění a mločíci by měli být aktivní bez ohledu na počasí. Během pátrání po jeskyních jsme našli alespoň několik ještěrek zedních (Podarcis muralis) vzhledem k lokalitě nejspíše poddruhu maculiventris a také několik ropuch, morfologicky odpovídajících druhu Ropucha středomořská (Bufo spinosus). U jednoho z pramenů seděl skokan štíhlý (Rana dalmatina) a kousek po proudu dole v tůni bylo několik larev mloků skvrnitých (Salamandra salamandra). Ještě jsme zahlédli mládě hbitého hada šedé barvy, které rychle zmizelo v kořenech stromu. S největší pravděpodobností šlo o štíhlovku žlutozelenou (Hierophis viridiflavus).

Příštího rána jsme vyrazili trochu na sever na lokalitu mloka Lanzova (Salamandra lanzai). Našli jsme si místo kam se dá dojet autem až do nadmořské výšky 2000 m.n.m. Díky Petrově řidičským schopnostem a skvělému vozu Volvo XC90 šel výstup hravě, jen se dvěma preventivními zastávkami k ochlazení motoru. Jak po cestě mizel les, začali se objevovat horské louky se solitérními modříny a porosty růžových rododendronů. Ze suťovišť na nás hvízdali velcí svišti (Marmota marmota). Opět jsme obdivovali krásy kolem sebe a dali si chladit pivo do zbytku sněhu. Střídala se zde jasná obloha se zataženou a to během několika minut. Mraky přicházely a odcházely, či byly rozfoukány větrem. Byla vysoká vzdušná vlhkost a tak jsme si slibovali úspěch. Bohužel, ani tentokrát se nám nezadařilo. Několik hodin jsme marně prohledávali okolí suťovišť i travnaté stráně. Zem byla poměrně suchá a nespadla ani kapka deště.

Ráno nás probudilo zvonící stádo rohatých koz, které na pastvu vedlo několik psů. Jeden se u nás zastavil a stále si nás hlídal, možná ale jen čekal, jestli nám neupadne něco od snídaně. Poté jsme se rozhodli vydat do údolí říčky kousek pod námi. Cestou jsme k našemu překvapení našli jednoho mrtvého mloka Lanzova, kterého už ožírali mravenci. Pár jedinců asi přece jen v noci opustilo úkryt. Tímto místem jsme ale předešlou noc neprocházeli, tak alespoň víme, že zde mloci jsou a kde hledat příště. U ruin staré salaše se nacházela informační cedule upozorňující na výskyt místní herpetofauny, včetně mloků Lanzových či zmije skvrnité. Na ceduli také prosí návštěvníky zaznamenávat všechny nálezy do aplikace iNaturalist. Někdo zde také pravděpodobně provádí monitoring plazů, neboť jsme na několika místech narazili na nápadně umístěné vlnité plechy. Pod jedním z nich se mi podařilo nalézt krásnou zmiji skvrnitou (Vipera aspis atra). Tomáš pak ještě pod kamenem našel slepýše italského (Anguis veronensis). Po cestě zpět z údolí jsme na kamenech zahlédli dvě ještěrky živorodé (Zootoca vivipara).

Tlačil nás čas a tak jsme se museli vydat na cestu zpět. Domů by to trvalo přes 12h jízdy a tak jsme si cestu opět rozdělili a přenocovali v blízkosti Trenta, kde se nám ještě v noci na silnici podařilo odchytit užovku západní (Natrix helvetica). Tím jsme završili naší neúspěšnou expedici na mloky, ale jinak krásné dobrodružství v Alpských horách.

Za Herpetology.cz,
Dino

Seznam druhů

Celkem 10 druhů:

Obojživelníci (6 druhy):

Žáby (3 druhy):

Rana temporaria

Rana dalmatina

Bufo cf. spinosus

Ocasatí (3 druhy):

Salamandra atra atra

Salamandra lanzai (mrtvý jedinec)

Salamandra salamandra (larvy)

Plazi (7 druhů):

Ještěři (4 druhy):

Podarcis muralis cf. maculiventris

Zootoca vivipara

Anguis fragilis

Anguis veronensis

Hadi (3 druhy):

Vipera aspis atra

Natrix helvetica

Hierophis viridiflavus (?)