Termín: 6-8.5.2022 

Zúčastnění: Tomáš Dino Holer, Petr Hataš, Tomáš Caska, Jan Doněk

Spatřit různé druhy vzácných a skrytě žijících živočichů byl vždy náš velký sen. Část z nich se nám již splnila. A tak když jsme se dozvěděli informaci o místě, kde je možné občas pozorovat macaráty jeskynní (Proteus anguinus), hned jsme s Petrem a Tomášem domlouvali, kdy tam vyrazíme. Je to téměř deset let od naší první společné expedice do Bulharska.

 

Času nebylo mnoho a tak jsme zvolili pouze víkendovou variantu. Přidal se k nám ještě náš kamarád z party chovatelů ocasatých obojživelníků – Jan Doněk. V pátek po práci jsme se v 16:00 sešli u Petra v Pticích a vyrazili na jih. Honza si přistoupil cestou ve Veselí nad Lužnicí a pokračovali jsme dále. Brzy přišel hustý déšť a cesta tak trvala trochu déle než bylo v plánu. Do kempu u řeky Koply v blízkosti města Metlika přijíždíme až dvě hodiny po půlnoci. S majitelem jsme byli domluveni, že mu zaplatíme následující den ráno a s nočním příjezdem neměl problém. 

Dopřáli jsme si několik málo hodin spánku a ráno jsme se po rychlé snídani a kávě vydali prozkoumat okolí. Řeka Kolpa je celkem rychlý ale mělký tok.  Ač nebylo příliš vhodné počasí, podařilo se nám zde nalézt několik užovek podplamatých (Natrix tessellata). Náš cíl byl však jinde a tak jsme jen rychle udělali pár fotek a záběrů a už jsme seděli v autě s cílem prozkoumávat okolní jeskyně. Slovinská krajina je důkazem toho, že zemědělství lze dělat i udržitelně. Nikde žádné široké lány polí, pouze úzké pruhy plodin doplněné loukami.

U první „jamy“ jsme našli jen zamčenou šachtu vedoucí neznámo kam. Hned vedle však bylo malé betonové napajedlo, které překypovalo životem. Přes tučnou vrstvu zooplanktonu téměř nebyli vidět pulci skokanů (Rana sp.) a čolci horští (Ichthyosaura alpestris). Ve vegetaci při povrchu se schovávala také kuňka žlutobřichá (Bombina variegata).

Druhá jeskyně měla sice šikovně skrytý vchod za dřevníkem jedné z chalup, ale nám se ho podařilo vypátrat. Jeskyně nebyla moc prostorná a kromě malé louže v rohu v ní nebyla žádná voda. Pokračovala sice velmi nízkým vchodem při zemi, někam do neznáma, ale bez příslušného vybavení jsme takovou cestu neriskovali. Kolem vchodu a v blízkém okolí jsme ale našli několik ještěrek zedních (Podarcis muralis). U třetí jeskyně se nám nepodařilo nalézt vchod; respektive, pravděpodobně se nacházel někde těsně nad hladinou řeky v téměř kolmém srázu.

Čtvrtá jeskyně už vypadala slibně, neboť z ní vytékal drobný pramen. Protáhl jsem se úzkou chodbou kam až to šlo a na jejím konci spatřil malé jezírko. To mi svitla naděje. Macarát zde však nebyl. Našel jsem pouze mladého jedince skokana hnědého (Rana temporaria).

Už bylo po poledni a tak jsme zamířili do města Črnomelj a nedalekého infocentra v místě výskytu černých macarátů poddruhu parkelj, kde jsme byli domluvení na prohlídce. Slovy „Ahoj, Čehy!“ Nás přivítal majitel usedlosti a správce infocentra Rihard Zupančič. I přes to, že zde zrovna hostil rodinnou sešlost nám věnoval čas výkladem o místním endemickém poddruhu macaráta. Črni močeril – jak mu Slovinci říkají, je poddruh macaráta jeskynního žijící na území o rozloze pouhých 10 km2. Pozorovat je lze však jen a pouze v jezírku krytém stanem na pozemku infocentra. Z ostatních lokalit jsou známy z náhodných nálezů na povrch vyplavených jedinců či pouze z jejich eDNA nalezené ve vzorcích vody v okolních pramenech. Narozdíl od klasického „bílého“ macaráta, má poddruh parkelj zřetelné oči. Bílé i černé macaráty zde nejvíce ohrožuje znečištění spodních vod a jeskyní, ať už z průmyslové a zemědělské chemie či domácností. Několik populací již bylo prokazatelně vyhubeno důsledkem znečištění, na které jsou macaráti, žijící v chemicky i fyzikálně stálém prostředí, extrémně citliví.

Po výkladu šel Rihard obstarat kuchyni a nechal nás prohlédnout si umělou jeskyni s informacemi o macarátech a ukázal nám obrazovku zobrazující přímý přenos kamery umístěné ve stanové jeskyni s černými macaráty. Kameru bylo možné ovládat pomocí joysticku a tak jsme prozkoumávali, kmitali očima po obrazovce a hledali nějaký pohyb. A v tom se v jednom rohu skutečně pohnula silueta tmavého protáhlého těla. Měli jsme tedy jistotu, že jsou dnes na povrchu a je tedy možné je pozorovat. Trpělivě jsme vyčkávali až Rihard obslouží hosty. A pak konečně přišla naše chvíle. Normálně prý téměř nikoho k macarátům nebere, ale nám je rád ukáže! Vzal nás ven kolem mělkého jezírka stezkou vedoucí ke stanu se zamčenými dveřmi. Stan má primárně vědecký účel, aby mohli výzkumníci z univerzity pozorovat macaráty in situ. Kdyby jezírko pod ním bylo odkryté, macaráti by tam přes den nebyli, ale byli by schovaní v jeskyni pod ním, která prý vede asi 100 m do hloubky. Kolem krytého jezírka je dřevěný ochoz se zábradlím. Slovy ani nelze popsat naše pocity, když se ve světle baterky poprvé zakroutilo tělo jeskynního mloka. Překvapila nás jejich velikost – okolo 30 cm. Největší kterého prý pozorovali měl určitě přes 40 cm! Takže se rozhodně jedná o největšího evropského obojživelníka a žebrovník se propadá až na druhou pozici.

Naplněni blahem z nepopsatelného zážitku jsme přijali od Riharda místní víno s minerální vodou, prohodili ještě pár slov, poslechli si místního muzikanta; jeho píseň nám ještě teď zní v hlavě; a pak už jsme jeli hledat restauraci, jelikož už byl dávno čas oběda. V nedalekém městečku jsme si v místním podniku objednali mix grilovaného masa. Část objednávek tu rozvážel robot. Byl však v práci první den a bez střepů se to neobešlo. Černí macaráti nás částečně uspokojili. Byli to sice divocí tvorové, ale přeci jen pozorovaní za umělých podmínek, pod plachtou stanu. Hnáni touhou jsme se tedy opět vydali do divočiny.

Další dvě jeskyně v pořadí 5. a 6. se nacházely u krásné řeky s až nepřirozeně modrou barvou vody. Toto zbarvení je způsobeno mikročástečkami hornin, které se vznášejí ve vodním sloupci a filtrují světlo tak, že propouští zpět více modré a zelené části spektra. Stromy nakloněné nad řekou protékající hlubokým údolím byly hustě porostlé epifytními mechy a kapradinami, díky vysoké vzdušné vlhkosti. První jeskyně byla spíše turistického charakteru. Dle naučných cedulí v ní před mnoha lety pobývali pravěcí lidé. Druhá jeskyně se nacházela přímo na břehu řeky a dostupná byla jen z vody. Naše naděje už pomalu pohasínala společně se zapadajícím sluncem. Pořád jsme ale měli v záloze původně plánovanou jeskyni v Chorvatsku.

Pak jsme ale na mapě objevili další dvě jeskyně se zajímavým názvem, který zde nebudu zveřejňovat. Tentokrát k nim nevedla žádná cesta a museli jsme se prodrat hustým lesním porostem. Když jsme se přiblížili k první jámě, opět v nás vzplála jiskra. Na dně asi pětimetrové díry byl vidět otvor a v něm voda. Bez lana by se tam ale nebylo možné dostat. Chvíli jsme chodili kolem až jsme našli boční vchod, kde už byl sestup o něco bezpečněji vyhlížející. Opatrně jsme tedy klesali po vlhkých, mechem porostlých stěnách strže. Dole nás čekala nádherná podívaná. Prostorné jezírko v jeskyni, kam z druhé strany komínem prosvítalo denní světlo. S rozsvícenými baterkami jsme se opatrně přibližovali. Najednou jsem v listí na dně zahlédl něco mléčně bílého. Chvíli jsem si říkal že je to nejspíš jen další list, jenže pak se pohnul! V tu chvíli Honza spatřil dalšího a během následujících několika vteřin jsme napočítali minimálně 5 jedinců! Byla to prostě nádhera a splněný sen! Podařilo se mi ještě dostat do úzké boční chodby, kde jsem našel dalšího macaráta. Chodba pokračovala za roh a tam se nacházela nedozírně hluboká studna. Odtud zřejmě macaráti vyplouvali na povrch, kde se vyskytovalo větší množství potravy. Jeskynní blešivci a krevetky, míhající se ve světle baterky, zajisté byli na jejich jídelníčku, stejně tak jako žížaly splavené z povrchu. 

Náš sen a cíl výpravy byl splněn a tak jsme se s blaženým pocitem vydali na cestu domů. Nikdy nezapomeneme na tento neskutečný zážitek a rozhodně se do naší jeskyně ještě někdy podíváme!

Za Herpetology.cz, 

Dino 

 

  

Seznam nalezených taxonů (8):

Obojživelníci (Amphibia) – 6 taxonů: 

Žáby (Anura) – 3 druhy: 

Pelophylax sp.

Rana temporatia

Bombina variegata

Ocasatí (Caudata) – 3 taxony: 

Ichthyosaura alpestris

Proteus anguinus anguinus

Proteus anguinus parkelj

Plazi (Reptilia) – 2 taxony:

Lacertidae

Podarcis muralis maculiventris

Colubridae

Natrix tessellata