Popis
Užovka hladká je drobnější štíhlý had, dorůstající do maximální délky kolem 80 cm. Má zploštělou hlavu jen neznatelně odlišenou od krku a oči s kulatou zřítelnicí, což svědčí o denním způsobu života. Jak už napovídá její české pojmenování, má hladké šupiny bez náznaku kýlnatosti. Základní zbarvení se může pohybovat od šedé přes šedohnědou, hnědou, až po žlutohnědou – s tím, že samci mívají spíše hnědavý a červenohnědý odstín a skořicově zbarvené břicho, zatímco samice bývají šedohnědé s šedým břichem. Mláďata mají zpravidla břicho do červena. Dalšími rozlišovacími znaky při určování pohlaví užovky hladké je tak jako u většiny užovek rozdíl v tloušťce kořene ocasu a jeho délce, případně v počtu podocasních štítků. Obě pohlaví mají prakticky shodnou kresbu, tvořenou obvykle dvěma řadami příčných přerušovaných skvrn, které od sebe bývají oddělené a často tvoří jakýsi žebříkovitý vzor. Někdy ale skvrny mohou být slité v podélné pásy, objevující se na přední části hřbetu hned za hlavou. Podstatná část pileusu užovky hladké je tmavě hnědě zbarvená a připomíná tak jakousi korunku či podkovu na malé trojúhelníkové hlavě. Od špičky nosu přes oko až ke krku se táhne hnědý, černě lemovaný pásek. Často si ji lidé pletou se zmijí obecnou.
Výskyt
Tato užovka je rozšířená prakticky po celé Evropě s výjimkou části Pyrenejského poloostrova, severu Anglie a celého Irska a severu Skandinávie. Ve Skandinávii vystupuje až na 64. stupeň severní šířky. Východní hranicí rozšíření je Kaspické moře a severozápad Íránu. Obývá rovněž celé Turecko. Upřednostňuje teplé svažité kamenité biotopy s dostatkem úkrytů, jako jsou staré opuštěné lomy a pískovny, úbočí hor, kamenité stráně a železniční náspy, případně různé skalky, hromady kamení či staré polorozbořené zídky. Od oblíbeného stanoviště se příliš nevzdaluje a na jednom místě jí můžeme vídat slunit s překvapivou pravidelností.
Potrava
V jejím jídelníčku převládají různé druhy plazů, jako jsou ještěrky, slepýši, ale také mláďata ostatních hadů, či mláďata vlastního druhu. Zcela výjimečně se její kořistí mohou stát také drobní hlodavci, případně vejce či mláďata na zemi hnízdících ptáků. Větší kořist se snaží uškrtit ve smyčkách, ale drobnější polyká vcelku. Nepohrdne ani hmyzem vhodné velikosti.
Rozmnožování
Živorodá, v září až začátkem října rodí až 15 mláďat, která jsou dlouhá 15-25 cm a jsou schopná samostaného života. Potravou mladých užovek je hmyz, po prvním svleku už začínají lovit ještěrky.